O knize: rok / Na památku Vsevoloda Abdulova Kdo teď potřebuje poezii a proč? Jediný způsob, jak je dnes napsat, je být blázen. Nebo básník. Oleg Egorov je básník. Život jím při hledání poezie důkladně otřásl. Ale nezměnila jeho pohled na věc – klidný a starostlivý. Ve svých básních, sesbíraných téměř náhodou za 15 let na stejném místě jako my, nechytá za vlasy ani sebe, ani ostatní. Nemá čas. Vidí příliš jasně, že svět je stále poetický, ačkoli o poezii nechce vědět. Parta chudých rybářů a pastýřů vytvořila křesťanské náboženství! Kolik jídla dali věčně hladoví piráti básníkům? Je to opravdu tak?... To je ono! Zlatý věk poezie ještě neztratil šanci proniknout do naší hrozné reality. Básně obsažené v knize o tom svědčí bez hněvu a zaujatosti. Nejpřekvapivější je, že jejich autor při této příležitosti nemusel ani stoupat, ani klesat. Z místa, kde je, je poezie viditelná do všech koutů světa. V. Ukolov